Žárové zinkování
Již od samého počátku, kdy byla vynalezena ocel, bylo
hlavním cílem udržet ji dlouhodobě použitelnou a zabránit její
zpětné přeměně do svého přirozeného stavu (přeměna na oxidy
železa). Existují různá opatření omezující korozi oceli. Ze
všech povlakových materiálů omezující korozi patří k nejvíce
používaným ty, které obsahují zinek. Z těchto ochran je
nejpoužívanější žárové pokovování ponorem. První
záznamy o jeho použití v ochraně proti korozi se datují
kolem poloviny 19. stol.
Povrchová úprava oceli
žárovým zinkováním je moderní způsob protikorozní
úpravy. V České republice se pozinkuje přibližně 70
tisíc tun oceli, což činí něco málo přes 1% evropské produkce.
Přitom produktivita práce českých zinkoven je
srovnatelná se zinkovnami v Dánsku, Norsku, Švédsku a
Švýcarsku.
Moderní úroveň je zajištěna u vlastního
zinkovacího procesu (automatická regulace teplotních
režimů zinkovacích van, optimalizace průběhu
předběžných úprav), ale i ventilace a odstraňování
škodlivin z odtahů, regenerace používaných chemikálií, úplné
odstranění vypouštění odpadů do kanalizace a vodotečí.